Instalace Vrstvy prachu (2014) prezentováná v rámci obhajoby státní závěrečné zkoušky.
V instalaci se zabývám pamětí, minulostí – stopami, jež po sobě zanechává člověk v určitém prostoru. Jedná se o soubor projektů, jejichž výsledky byly nainstalovány v pokoji, vymalovaném speciálně pro tento účel. Kompletní instalace zahrnuje malbu, autentické předměty, nábytek a zvukový objekt. Tématem se zabývám od konce roku 2013. Přiložené fotografie pochází z instalace mé závěrečné práce, která byla prezentována v rámci obhajoby v Ostravě.
Portréty
Malby jsou namalovány podle fotografií z rodinného archivu.
Krajina
Malba je namalována dle návodu mého pradědečka Jaroslava Lachmana (1898–1971), který byl amatérským malířem. Ve vitríně jsou vystaveny jeho malířské – krajinářské poznámky, které si pečlivě zaznamenával. V domě, kde praděda žil, byl nedávno ukraden obraz, zůstala po něm pouze obdélníková stopa na staré výmalbě. Na původní, ukradené krajinomalbě, jejímž autorem byl můj praděda, byl zachycen pohled na horu Kotel v Krkonoších. Namalovala jsem obraz jen podle toho, co vím o této krajině, podle velikosti stopy na stěně a podle návodu pro malbu krajiny mého pradědy.
Koberec
Moje prababička Irena Navrátilová (1907–1939) zemřela velmi mladá. Byla velmi šikovná na ruční práce, a právě téměř to jediné, co se po ní dochovalo, byl sešit kobercových vzorů, který ale před pár lety vyhodila moje babička. Jako asi čtrnáctiletá jsem byla těmito vzory fascinována, a tak jsem si jich tehdy pár zaznamenala. Pro účely projektu jsem si nechala jeden vzor utkat odbornicí a následně jsem tento koberec vystavovala spolu s překreslenými vzory.
Nábytek – zvuk
Instalace zahrnuje i autentický dobový, rodinný nábytek. Konkrétně se jedná o šachový stolek a noční stolek. Za nočním stolkem byla vytvořena stopa v podobě odlišné výmalby zdi (válečkové), jakožto připomínka minulosti a předchozích generací. Vedle této stopy jsem dále vytvořila na stěně i stopu tvaru čela postele. Z nočního stolku vycházel zvuk záznamu příběhů mé rodiny. Jednotlivé příběhy jsem si nechala postupně vyprávět členy mé rodiny a vše jsem zaznamenávala na diktafon. Následně jsem vždy spojila jeden příběh interpretovaný více lidmi do jedné stopy. Šlo o zachycení postupné ztráty informací a jejich přeměny v rámci ústního podání. Ve spojení s nábytkem zvuková instalace odkazovala k postupnému odhalování a uchovávání tajemství.
